Když otevřeme zákon o rodině (č. 1963/94) ve znění poslední novely, zjistíme, úprava příjmení se nachází v § 8. Tento jasně ve dvou odstavcích definuje, jak se to s takovým společným příjmení má.
(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.
(2) Ponechají-li si svá dosavadní příjmení, prohlásí, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí.
K odstavci 1:
1. Příjmení fyzické osoby je jedním ze základních identifikačních znaků, určujících mimo jiné i její příslušnost k určité rodině. Občan má právo i povinnost užívat v úředním styku příjmení, které je uvedeno v matričním dokladu vydaném z matriční knihy vedené matričním úřadem (§ 68 MatrZ). Zákon o rodině umožňuje manželům zvolit si společné příjmení, které i navenek signalizuje jejich společenství. Ze zásady rovnosti muže a ženy vyplývá, že jako společné příjmení si mohou manželé zvolit příjmení buď manžela, nebo manželky, nemohou si však zvolit příjmení třetí. Volba společného příjmení se týká pouze toho příjmení, které má jeden ze snoubenců v okamžiku uzavírání manželství.
2. Na společném příjmení se musejí snoubenci dohodnout, mohou se však dohodnout i na tom, že si každý z nich ponechá příjmení dosavadní. Zákonem č. 91/1998 Sb. bylo v souladu s mezinárodními úmluvami o lidských právech umožněno nově i zdvojené příjmení. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může prohlásit, že k tomuto společnému příjmení připojuje a bude na druhém místě uvádět příjmení předchozí. Předchozí příjmení je příjmení, které má manžel v okamžiku uzavírání manželství. Není možné, aby se např. žena, která se vdává podruhé, vrátila k příjmení za svobodna. V případě, že dosavadní příjmení se skládá ze dvou příjmení, je možné na druhém místě
uvádět jen jedno z nich. V tomto případě již zákon neurčuje, které z těchto příjmení to může být, a ponechává výběr na vůli manželů. Z dikce zákona vyplývá, že i když zdvojené příjmení ponese pouze jeden z manželů, musejí se na tom snoubenci dohodnout; nejde zde pouze o jednostranné prohlášení jednoho z manželů.
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, počítá v ustanovení § 70 odst. 1 písm. b) výslovně i s tím, že pokud by jeden ze snoubenců měl zdvojené příjmení, nic nebrání tomu, aby snoubenci prohlásili, že toto zdvojené příjmení bude jejich příjmením společným.
3. Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, s účinností od 1. 7. 2001, v § 69 říká, že se příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Vzhledem k rozšiřujícím se sňatkům s cizinci české přechylování ženských příjmení a s tím spojená koncovka -ová působí často v zahraničí problémy. Z tohoto důvodu bylo původní znění § 69, které připouštělo za určitých podmínek upustit od užívání této koncovky u českých občanek, upřesněno tak, že na základě žádosti ženy, které se uzavření manželství týká, lze uvést v matriční knize její příjmení v mužském tvaru, jde-li o cizinku, občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, občanku, jejíž manžel je cizinec, a občanku, která je jiné než české národnosti. Za stejných podmínek je umožněn zápis příjmení dítěte ženského pohlaví v mužském tvaru.
4. O příjmení se snoubenci musejí dohodnout v průběhu předoddavkového řízení a prohlášení o jejich dohodě o příjmení je tradičně součástí sňatečného obřadu při občanském sňatku. S ohledem na obligatorní předoddavkové řízení u církevního sňatku (§ 4b odst. 2) skutečnost, že prohlášení o příjmení není součástí obřadu např. u římskokatolické církve, nehraje roli, neboť dohoda snoubenců o příjmení je zajištěna ještě před provedením sňatkového obřadu. Pokud by se však ve výjimečném případě stalo, že by k dohodě o příjmení manželů nedošlo před uzavřením manželství, nebude tato skutečnost mít vliv na platnost manželství a tento nedostatek bude možné napravit dodatečnou dohodou před matrikářem. Pokud by k dohodě nedošlo, bylo by třeba vycházet z toho, že manželé ponesou nadále různá příjmení. Pravomoc soudu zde podle našeho názoru není dána, neboť s ohledem na ustanovení § 11 ObčZ není možné někoho donutit ke změně příjmení proti jeho vůli.
5. Za trvání manželství je možná změna příjmení manželů pouze podle zákona č.301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
Změnu příjmení povolí matriční úřad zejména tehdy, jde-li o příjmení hanlivé nebo směšné nebo je-li pro to vážný důvod (§ 72 odst. 2 MatrZ). K povolení změny je místně příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu je žadatel přihlášen k trvalému pobytu, případně pokud žadatel není na území České republiky přihlášen k trvalému pobytu, je místně příslušný matriční úřad podle místa posledního trvaléhopobytu na území České republiky, jinak Úřad městské části Praha 1. Jsou-li pro to závažné důvody, může matriční úřad postoupit žádost k vyřízení matričnímu úřadu, v jehož knize narození je jméno nebo příjmení, které má být změněno, zapsáno (srov. §74 MatrZ).
Mají-li manželé společné příjmení, je možné změnu povolit pouze na základě souhlasu obou manželů. Změna příjmení se pak vztahuje na oba manžele a na příjmení jejich nezletilých dětí. Pokud by však manželé měli nezletilé dítě starší patnácti let, je k ní třeba rovněž jeho souhlasu. Pokud mají manželé různá příjmení, může jim být povolena změna příjmení pouze na příjmení jednoho z nich, který s touto změnou vyslovil souhlas. Mají-li manželé společné příjmení a jeden z nich užívá a na druhém místě uvádí příjmení předchozí, může jim být povolena změna pouze tohoto společného příjmení (§ 73MatrZ). Při rozhodování o změně příjmení manželů podle zákona č. 301/2000 Sb. se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.
K odstavci 2:
1. Jestliže se snoubenci rozhodli ponechat si svá dosavadní rozdílná příjmení, je třeba vyřešit otázku příjmení jejich společných dětí. Z tohoto důvodu zákon stanoví, že musejí v souvislosti s dohodou o příjmení prohlásit i dohodu o tom, které z těchto příjmení bude příjmením jejich společných dětí. Všechny společné děti týchž manželů ponesou stejné příjmení. Není možné uzavírat tuto dohodu např. tak, že synové ponesou příjmení otce a dcery matky. Tato dohoda se s ohledem na ustanovení § 38 odst. 1 týká i dětí, které se narodily ještě před uzavřením manželství. Netýká se však dětí, které má některý ze snoubenců z předchozích manželství.
2. Pokud by ve výjimečném případě k dohodě o příjmení společných dětí nedošlo, je zde dána pravomoc soudu, neboť jde o situaci předvídanou ustanovením § 38 ZOR.
Slovenská úprava příjmení manželů je zcela totožná s českou úpravou, včetně možnosti zdvojeného příjmení. Navíc i nový občanský zákoník současnou úpravu nijak nemění!
Zdroj: Komentář k zákonu o rodině - Hrušáková / 2009