Nález věci - co udělá poctivý nálezce?

22. duben 2012 | 12.00 |

blog ›

Jistě se Vám někdy stalo, že jste našli nějakou věc. Co teď s ní? Co je povinností každého s ní udělat. A co když takové věci vyhledávám úmyslně a pak si je nechávám nebo hůř, prodávám? Na všechny tyto otázky se pokusím poskytnout odpovědi. Pro účely tohoto článku budu vycházet ze zákona č. 40/1946 Sb. v platném znění (občanský zákoník), a to zejména z obsahu § 135 (nález).

Ztráta a nález movité věci a jejich právní následky

Ztráta movité věci, na rozdíl od jejího opuštění, je jen událostí, nejde o projev vůle. Samotnou ztrátou se vlastnictví k věci nemění, nálezce je v každém případě povinen věc odevzdat a to vlastníkovi (je-li znám) nebo příslušné obci (obci, na jejímž katastrálním území byla věc nalezena). Problémem může být, zda nálezcem je ten, kdo věc "najde" (např. ji uvidí ležet na cestě) anebo jen ten, kdo ji vezme k sobě. Každou věc je zřejmě třeba posoudit individuálně z hlediska dobrých mravů tak, že nálezcem je každý, kdo věc "najde", aniž by ji musel nutně uchopit; nejde-li o věc zjevně nepatrné hodnoty, je povinen ji vzít k sobě a předat vlastníkovi či obci. Poruší-li tuto povinnost, nelze vyloučit jeho odpovědnost za škodu tím způsobenou (§ 420 odst. 1); přitom je třeba vzít do úvahy okolnosti, za kterých k nálezu došlo.

Po novele občanského zákoníku, provedené zákonem č. 359/2005 Sb., není nálezce, v případě že vlastník věci není znám, povinen odevzdat věc státu, ale obci, na jejímž území k nálezu došlo. To ovšem může vyvolat problémy, pokud k nálezu dojde mimo zastavěnou část obce, a to např. v lese, v polích apod.; pak může být nejasné, na území které obce k nálezu vůbec došlo. Při striktním výkladu zákona bude totiž nutné učinit závěr, že nebyla-li věc odevzdána té obci, na jejímž území k nálezu došlo, nemůže dojít k přechodu vlastnictví na obec.

Neodevzdá-li nálezce věc, kterou uchopil, má proti němu vlastník žalobu na vydání věci podle § 126 odst. 1, a obec může uplatnit právo na odevzdání věci přímo podle § 135 odst. 1. Jestliže nálezce věc spotřebuje nebo zcizí za úplatu, půjde o bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné zadržování věci je protiprávním jednáním, a nálezce tak bude odpovídat vlastníkovi i za škodu tím vzniklou.

Práva nálezce

Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů spojených s jejím předáním vlastníkovi a dále též nutných nákladů na nezbytnou údržbu a zachování věci. Toto právo mu zřejmě náleží i proti obci, která nabyla vlastnictví k nálezu. Zvláštní úprava práv nálezce je obsažena v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů - viz hledači pokladů níže.

Věci opuštěné

1. Opuštění věci jako právní úkon

Opuštění (derelikce) věci je projev vůle vzdát se vlastnického práva spojený s pozbytím detence věci. Je tedy zapotřebí animus et corpus – vůle vzdát se vlastnictví k věci a současně i její fyzické opuštění. Tím se opuštění věci liší od ztráty věci nebo jejího odložení, kde sice vlastník pozbývá detenci, nikoliv však vlastnickou vůli. Občanský zákoník sice výslovně opuštění věci neupravuje, ale z toho, že pojednává o dalším osudu takových věcí, je zjevné, že s ním počítá. U opuštěných movitých věcí se uplatní stejná pravidla jako u nálezu; ostatně v praxi nebude zpravidla možno rozeznat, zda jde o movitou věc opuštěnou, ztracenou či dokonce jen nevhodně odloženou (někdo odloží na veřejném místě zavazadlo a delší dobu jej nechá tak, nebo na něj zapomene a odjede jinam). K věcem opuštěným nabude obec vlastnictví již derelikcí; platné právo totiž nezná věci ničí, takže opustí-li vlastník věc, ihned musí nastoupit jiný vlastník. Nebude-li však nepochybné, že jde o věc opuštěnou, bude nutno s ní nakládat jako s věcí ztracenou.

Opuštění věci je právní úkon, a proto nesmí odporovat zákonu ani jej obcházet či být v rozporu s dobrými mravy. Proto není možné vzdát se vlastnictví a odpovědnosti např. za nepoužitelnou věc tím, že ji někdo odloží na veřejném místě. V této souvislosti je třeba poukázat na zvláštní úpravu pro odstavené silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno státní poznávací značkou nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu (vrak), obsaženou v § 19 zákona o provozu na silničních komunikacích, a pro odpady (zákon č. 185/2001 Sb., podle jehož § 3 odst. 1 je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu).

2. Opuštění nemovitosti

Otázka, zda lze pozbýt opuštěním vlastnické právo i k nemovitosti, vyvolává tradičně problémy. Ústavní soud konstatoval, že právo opustit věc (ius dereliquendi) je součástí obsahu vlastnického práva a jeho podstatou je projev vůle vlastníka (byť i konkludentní), nadále nebýt vlastníkem věci (sp. zn. I. ÚS 696/02). Otázky vyvolává § 2 odst. 2 zákona o převodu , podle kterého platí: "Práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak." Vzhledem k tomu, že jde i o právo vlastnické a nikde není stanoveno jinak, je třeba i k zániku vlastnictví k nemovitosti opuštěním (tedy právním úkonem) vkladu do katastru nemovitosti, resp. výmaz vkladu; obec po zániku vlastnictví opuštěním nabývá vlastnické právo ze zákona. Věc je ovšem sporná a patrně jde za platné právní úpravy jen o teoretický problém – opuštění zchátralé budovy či ekologicky znečištěného pozemku by bylo jistě neplatné pro obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy (§ 39) a jinou nemovitost dnes patrně nikdo neopustí.

Věci skryté

V obecném zákoníku občanském šlo o "věci neznámého vlastníka zakopané, zazděné nebo jinak skryté"; zvláštním případem byl poklad, který spočíval v "penězích, šperku, nebo jiných drahocennostech, které tak dlouho v úkrytu ležely, že jejich dřívějšího vlastníka nelze se dověděti". Tyto věci mají obdobný režim jako věci ztracené, což ostatně vyplývá i z toho, že jde vlastně jen o zvláštní případ ztráty věci (např. někdo skryl cennou věc a pak zapomněl kam, nebo zemřel a jeho dědicové neznají místo úkrytu).

Hledači pokladů nálezy

Nalezený poklad bude zpravidla archeologickým nálezem ve smyslu § 23 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči; tam je stanoveno, že archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí. Pro tyto nálezy stanoví zákon o státní památkové péči zvláštní režim; ve stručnosti lze uvést, že o nálezu musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo, nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo, a že se nález stává vlastnictvím státu. Tuto povinnost má ten, kdo archeologický nález našel bez předchozího povolení na místě něco vůbec hledat. Takovému člověku náleží i odměna (nálezné), kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny materiálu; je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem. O náhradě rozhodne a náhradu poskytne krajský úřad. Podrobnosti o podmínkách pro poskytování odměny a náhrady nálezci stanoví obecně závazný právní předpis.

Věc ničí

V zákoně se o věci ničí nic nedozvíme. Dříve bylo možné vlastnictví nabýt i okupací, takový případ lze v současnosti dovodit pouze okrajově, a to například ze zákona o lesích sbírat v lese pro vlastní potřebu lesní plody a právo sbírat suchou na zemi ležící klest. Dále dovodíme okupaci i u legálního ulovení divoké zvěře.

Přestupky a trestné činy spojené s institutem ztracené věci

Přestupky proti majetku - přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby (§ 50/1b) z.č. 200/1990 Sb.), jedná se o věci do hodnoty 5.000 Kč. Výše pokuty za takový přestupek je až 15 000 Kč.

Trestný čin - zatajení věci - Trestný čin zatajení věci upravuje trestní zákon v Hlavě deváté jako jeden z trestných činů proti majetku, konkrétně v ustanovení § 254. Podle tohoto ustanovení trestný čin zatajení věci spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Za spáchání tohoto trestného činu hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest.

Z dikce ustanovení je zřejmé, že tento trestný čin je možné spáchat pouze na věci cizí, nelze tedy zatajit věc vlastní. Stejně tak nelze spáchat trestný čin zatajení věci na věci svěřené. V takovém případě by šlo o trestný čin zpronevěry. Podle platné právní úpravy má nikoli nepatrnou hodnotu ta věc, jejíž hodnota dosahuje částky nejméně 5.000 Kč.

Zákon předpokládá tři možné způsoby, jak se cizí věc může dostat do moci pachatele, a to nálezem, omylem (může jít o omyl cizí i vlastní) či jiným způsobem. Nalézt lze pouze věc ztracenou, tedy věc, která již je mimo moc vlastníka. Pokud by nešlo o věc ztracenou, došlo by ke spáchání trestného činu krádeže a nikoli trestného činu zatajení věci. Může jít například o situaci, kdy si host zapomene v restauraci na židli bundu, která má pro účely trestního zákona nikoli nepatrnou hodnotu a za půl hodiny se pro ni vrátí. V tomto případě nejde o věc ztracenou, protože vlastník bundy ví, kde ji má hledat a bunda tak není mimo jeho moc. Pokud by v čase mezi odchodem daného hosta a jeho návratem, jeho bundu někdo našel a ponechal si ji, spáchal by tímto jednáním trestný čin krádeže, nikoli zatajení věci. Pokud by spácháním trestného činu zatajení věci pachatel získal značný prospěch (tedy nejméně 500.000 Kč) bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

Resumé: Co říci závěrem? Nabízí se hned dvě odpovědi. Pokud najdu věc, na kterou se nevztahuje zvláštní úprava, měl bych jí vrátit vlastníkovi, pokud není znám, tak ji odnést na obecní úřad. Z tohoto nálezu mám pak nárok na nálezné. Najdu-li archeologický nález, musím ho také odevzdat a rovněž mám nárok na odměnu ve výši 10%. Každopádně bychom nález měli odevzdat, pořád hrozí riziko, že nás někdo práskne!

Příští neděli: Kdy je kolo kolem a jak na něm jezdit?

Zdroje:

1) občanský zákoník - z. č. 40/1964 Sb.

2) zákon o lesích č. 289/1995 Sb.

3) zákon o státní památkové péči č. 20/1987 Sb.

4) Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.

5) zákon o přestupcích č. 200/1990 Sb.

6) trestní zákoník č. 40//2009 Sb.

7) http://www.epravo.cz/top/clanky/trestny-cin-zatajeni-veci-16690.html

Zajímá Vás něco, co by stálo za zpracování? Chcete vědět, kam zařadit problematiku do právního řádu ČR? Co Vám může hrozit za nesplnění povinnosti? Stala se Vám nějaká zajímavá situace s právem spojená?